Tak jsme se zúčastnili na dlouho dobu asi poslední svatby v našem okolí. Měsíc dopředu jsem se pokusila od nevěsty zjistit, jak to budou mít laděné, abych si stihla sehnat něco na sebe. Její odpověď byla oranžová. Což ně vyděsilo, jelikož oranžová není zrovna barva, kterou by oplýval můj šatník.

Po dlouhém hledání na Ebayi, po opakovaných pokusech sehnat něco v obchodě, jsem to večer před svatbou vzdala, protože jsem opravdu nesehnala nic, co by odpovídalo mé představě. Pouze jeden jediný top z H&M by připadal v úvahu. Jenže investovat 600,- do cca 40 cm polyesterové látky mi prostě přišlo šílené. 

Tak jsem se večer před svatbou s neúspěchem vrátila domů s tím, že snad vymyslím něco vhodného z toho, co mám ve škříni. Nakonec jsem prolezla i tu spoustu věcí, které už nenosím a narazila jsem na dvoje šaty. Jedny krémové s jemným černým potiskem, ušité z hedvábí a druhé červeno-oranžové. Bohužel mi ani jedny neseděly, tak bylo potřeba je upravit. Do jedné v noci jsem seděla u stroje, ale nakonec se mi podařilo upravit oboje. Jelikož jsem se nemohla rozhodnou, které z nich, vzala jsem si sebou oboje. A jaké to nakonec vyhrály? Mrkněte na fotky. Ty druhé nafotíme možná příště.

Sice v nadpisu je „skvělá“ zkušenost, ale v tomto případě je to ironie. Poslední dobou mám velký problém vybrat si restauraci, kam zajít na večeři, ať už s mužem, nebo rodiči. Kromě prostředí, které mě dokáže odradit už na dálku, tak nabídka ústeckých restaurací není nic, co by vás ohromilo.

A co vy? Také máte nějakou podobnou zkušenost?

 
I když jsem chtěla svatbu ve stylu 30.let, nechtěla jsem za každou cenu nutit hosty, aby přišli dobově oblečeni. Přeci jen, né každý si na to potrpí a nebude si kvůli tomu pořizovat něco, co už možná nikdy nepoužije. Nezávisle na tom, bychom ale všichni měli vědět, co je vhodné si na svatbu obléci a co ne.

Před výběrem oblečení se vyplatí zjistit, kde se svatba koná, případně jestli nemá stanovený dress code a dle toho zvolit ten správný outfit. Slečny a paní by neměly být oblečeny příliš vyzývavě a pánové příliš neformálně, vše v závislosti na stylu a místě svatby.

Prvním a nejdůležitějším pravidlem je umírněnost. Pozornost patří tento den hlavně nevěstě a ženichovi, a nikomu jinému, proto raději nechte veškeré módní výstřelky doma ve skříni. Důležité je také dbát na výběr barvy. Pokud není požadováno jinak, není větší faux pas, než když některá z dam dorazí v barvě šatů nevěsty. Proto se dámy vyhněte nejen odstínům tradiční bílé, ale kterékoliv jiné netradiční barvy, kterou si nevěsta zvolí.

Pokud mají snoubenci svatbu laděnou do určitého odstínu, je slušností jejich požadavku vyhovět. Pokud se ale dostanete do situace, že vyhovět nemůžete, snažte se zvolit nejbližší možný odstín. Prioritně volte pastelové barvy, jelikož těmi nic nezkazíte. Rozhodně se vyvarujte sytým, jasným barvám a výrazným vzorům, které se k této události nehodí a na fotkách to nevypadá dobře. Pokud si libujete v černé, zvolte pro tento den spíš šedou, jdete přeci na radostnou událost a ne na pohřeb.

Pokud se svatba koná v parném létě, je přípustné odhodit silonky i kravaty, ale vždy přitom respektujeme prostředí. Stejně tak volíme i vhodnou obuv. Není nad zapíchnutý jehlový podpatek v trávě. Tenisky a džíny ale v každém případě nechte doma.

Já sama jsem chtěla, aby hosté dodrželi jistý dress code a až na malé výjimky se to podařilo. Nicméně to bylo mnohem lepší, než kdyby někdo dorazil v rudých šatech, či žlutém bavlněném tričku od Vietnamců (ano i to jsem zažila na jedné ze svateb). Tak snad vám tento malý návod pomůže s výběrem, abyste nenaštvali nevěstu ;-).  A pokud ani teď si nejte jistí, nechte si poradit od nevěsty, určitě vám ráda poradí :-)

I když jsem na svatbu měla dort objednaný od cukrářky, který byl mimochodem naprosto vynikající, nebyl to ten, který mě naprosto ohromil. Takzvaný stained glass cake. A vzhledem k tomu, že jsem nevěřila, že seženu někoho, kdo by mi ho udělal, rozhodla jsem se, že ho zkusím udělat jako překvápko.

 

Samozřejmě, že nejdříve bylo potřeba si to vyzkoušet. Objednala jsem si tedy potravinářské barvy, potahovací hmotu a už zbývalo připravit jen korpus, na kterém si to vyzkouším. S tím mi pomohl přítel (teď už tedy manžel ... :-)).

 

Bylo to poprvé, co jsem pracovala s potahovací hmotou. Takže pěkně podle návodu. Posypte si pracovní plochu moučkovým cukrem…aha, ten nemám. Takže jinak. Když experiment, tak se vším všudy. Vytáhla jsem folii, napnula na linku, vzala láhev od vína, jelikož ten jeden jediný mini váleček, který jsem kdysi měla, se někam schoval. Vytvořila jsem z fondánu kouli a prsty z ní vytvořila poměrně pravidelnou placku. Na tu jsem pak také natáhla fólii a začala válet. Připravila jsem si placku, která pokryla celý (nízký) korpus, vyhladila a ořízla přebytečné okraje.

 

Následovalo samotné malování. Naposledy jsem malovala snad 4 roky zpátky na hedvábí a upřímně řečeno, nikdy jsem nebyla expert na akvarel. Trvalo mi to celé, i s přípravou fondánu, asi tak dvě hoďky, ale i přes prvotní nejisté tahy štětcem musím říct, že výsledek mě velice příjemně překvapil.

 

Nicméně ze svatebního překvápka nakonec nic nebylo, jelikož s přípravou všech dekorací, jídla, atd, na něj už nezbyl čas. Tak snad někdy příště :-) ...